Pavla a Oldříšek

03.10.2019
Již po prvním porodu naší dcerky císařským řezem, jsem byla přesvědčena, ze další miminko nám na svět privedu sama a přirozeně. Druhé těhotenství bylo naprosto fyziologické a bez jakýchkoliv obtíží. Přiblížil se termín porodu a nic se nedělo. Večer 02.10.2019 jsem si v pul desáté šla dát pořádnou sprchu dala (byla jsem 41+1) a nechtěla jsem nastoupit následující den na vyvolávání, se kterým jsem nesouhlasila a chtěla jsem jej podpisem reverzu odmítnout. Stojím ve sprše a sprchuji bříško horkou vodou a přemlouvám naše miminko ,,Olínku, prosím pojď už ven, bude to dobré, neboj se, statečně jsem se na tenhle okamžik připravovala a moc se na Tebe těšíme, vše je nachystané a já už byla hodně trpělivá". Jak jsem to dořekla, lup (divné prasknutí v podbřišku a něco ze mě teče, říkám si to je asi plodovka, ale váhám? Tak se osuším vezmu si vložku a pořád cítím jak do ní něco uniká. Jdu se ještě namalovat a pak volám své skvělé Dule Sandře. Namaluji se a jdu uspat Anynku (starší dcerku). Už pri jejím uspavani se rozjely se kontrakce po 2-3min v délce přibližně jedné minuty většinou. Uz jsem je musela rozdychavat. Sandra přijela k nám, já se oblékla a odjeli jsme spolu do porodnice do Roudnice nad Labem. Ještě než jsem se do porodnice zaregistrovala sepsala jsem si DVP, aby věděli jak si to celé přeji. Přijeli jsme před půl dvanáctou, byl tady poslední volný pokoj a to nadstandard, úplně paráda, ikdyz teda ty prachy no 🙈 Nechala jsem se pri příjmu natočit a vyšetřit, hrdlo volně pro prst a vak blan na místě (tudíž mi nepraskla voda, ale byla to úplně tekutá hlenova zátka) a tak jsme šli se Sandrou na pokoj kde to ona krásně nachystala, zapalila aromalampu s olejickem, rozložila afirmacni kartičky, a mezi kontrakcemi jsme si povídali o všem možném. Chvíli mi bylo fajn ve stoje, pak na čtyřech, nebo na bobku, hodně dýchat a pouštět to dolů k miminku. Všechno se to dalo, PA chodila poslouchat ozvy pouze doplerem a ctg jsem měla jedno pri příjmu a další až někdy v polovině. Chodila a na vše se ptala (přečetla si totiz dvp v průběhu péče o nás) sehnala zinenku, míč, a všechno k nám na pokoj. V pul čtvrté jsem si dala sprchu ale ta mi kontrakce pozastavila, resp zmírnila že jsme hodinku leželi a odpočívali. Pak se to zase rozjelo, na míči mi v pul osmé praskla voda, nasládle vonící růžovo průhledna tekutina, a to pro mě začal masakr, po pul osmé byla vizita (žádné chcete monitor a vyšetřit, změnila se směna a místo dobré ráno přijďte na box vyšetřím a natočím vas, no nález byl na dva volně (neresila jsem to) po té prasklé vodě to už byly takové kontrakce, že jsem věděla, že se už budu určitě otevírat rychle. V pul desáté že dáme další monitor a vyšetříme (tahle PA vůbec nerespektovala moje dvp), na monitoru už to bylo peklo, kontrakce co jsem dávala byly už hodně nad moje síli. Po natočení monitoru, vše ok a já už prodychavala poslední kontrakci než půjdeme zpět na pokoj a modlila se ať už sakra skončí. Ale ona vůbec neodcházela naopak se vracela a ta bolest sílila a hrozně mě řezala do močového měchýře, zacala jsem panikarit, že tohle už rozdýchat prostě nejde, že to řeže a začala jsem brečet bolestí. Primářka přišla s tím že rychle na kozu a vyšetří mě, nemohla jsem se ani postavit, natož někam lézt, nejak mě tam dostala Sandra, PA mi hodila nohy do praku a byla to pekelná bolest. Primářka sáhla, sundala rukavice a hned volala na Aro, pro anesteziologa, a další lidi, ihned mi zastavili kontrakce a začali mě svlekat s verdiktem akutní sekce, triko mi Sandra sundala (moc se ji libilo a nechtěla ho zničit) podprsenku na moje přání rozstrihali, nedokazala jsem se ani hnout. Sestra mi napichovala kanyly, kdy mi obě žíly praskly, ale teda prepichla to. Ještě rychle říkám na operační sál chci Sandru a když ne tak po porodu miminko hned ji, několikrát to opakuji, ano dáme ji ho, ale ona nemá oblečení argumentují, honem oblečte si tohle (a hází ji pytlik s hadry na sal) Postavili mě na nohy, zamotali nahou do prostěradla a převedli na operační sál (je to vše na jedné chodbe) nějak mi pomohli mi na stul a začalo pro mě, už důvěrně známé, ruka do manžety, připoutat nohy, do kanyly kokteil na spaní a nademnou anesteziolog co mi dával masku s rajským plynem, nemohla jsem se nadechnout jak pevně mi masku přikládal, koukám na něj a jenom slyším spí? Tak jsem se vytrhla a říkám neee nespím, nic mi nedělejte. Jak to ze nespí řve na někoho, kdo ji dával ty kanyly, tohle jste posrali, dělejte znovu. A tak třetí napíchnuta kanyla na hřbetu ruky a už cítím jak to do mě perou. Stíhám ještě křičet placentu mi schovejte, slyšíte?, jo schovame, my máme starosti že nespí a ona s placentou 🙈 to už jsem upadala do spánku. Malý se narodil 9.55h, s apgar score 7,10,10, malého vyšetřili (prý bylo třeba trochu ho probudit) zvážili ho, změřili ale pořád tam Sandru nepustili, ale Sandra, když ho slyšela brečet hned si šla pro něj, měli kecy, ale dali ji ho. Za dvě hodiny kdyz jsem se vzbudila, u sebe na pokoji, tak jsem si zavolala sestřičku ze uz chci Sandru i miminko k sobě, Sandra (anděl v modrým oblečku) mi přinesla našeho syna, byl jen v zavinovacce, krásně teplý a nahaty, hned mi ho dala na hrudník a on se krásně přisál. Byl úžasný, voňavý a byl náš. Sandra mi pak řekla proč ty fofry na sál, došlo u mě k ruptuře dělohy v místě jizvy po prvním císaři. Dělohu, mě i malého zachránili a vše dobře dopadlo. Ano, opravdu se to stalo a při pokusu o VBAC jsem zrovna já potvrdila to 1% rizika ruptury dělohy pri vaginálním porodu po císaři (jizva byla bez problémů celé těhotenství a síla 3.5mm, odhad váhy mi před porodem neudělali a malý měl 4.2kg) a to původně chtěli porod vyvolávat, ale to raději nechci vědět jak by to dopadlo. Tudíž jsem zažila druhý císař a kdyby příště, tak vždycky jenom císař (kdyby třeba nějaké příště bylo) ještě jednou moc děkuji mému andělovi, Sandře, za úžasnou první dobu porodní, kterou mě provázela a byla mi velikou oporou, za boj s doktory o našeho synka, abychom zabránili separaci matky a dítěte a čelení všem těm řečem které si personál neodpustil. Patří Ti Sandro největší dík v mém životě. Sandra byla to nejlepší co jsem pro nás mohla udělat. Všem přeji KRÁSNÉ PORODY ALE HLAVNĚ ZDRAVÉ DĚTI ❤️❤️❤️
© 2022 Sandra Vetešníková Dušková .
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma!